PhDr. Ingrid Suková, CSc.

Duše je živoucí věc v člověku, která žije sama od sebe a život dává. Svými lstivými hrami iluzí duše láká k životu nehybnou hmotu, které se nechce žít. Dovede způsobit, že věříme neuvěřitelným věcem, jen aby nás přiměla k životu. Je plná záludností a pastí, jen aby život byl žit.

Kdyby nebylo poskakování a jiskření duše, člověk by shnil ve své největší vášni, lenosti. Mít duši je celé dobdrodružství života – protože duše je život dávající démon, jenž hraje svou elfí hru pod i nad lidskou existencí. Ale za jejím někdy krutým zahráváním si lidským osudem je něco jako skrytý účel, který odkrývá vyšší poznání, ukryté v čelistích života. Právě v nejneočekávanějších a nejhrozivějších chvílích, kdy vítězí chaos, je nám odhalen hlubší smysl.

Život je hostinou, na níž můžeme sníst vše, na co máme chuť, ale abychom z něj měli potěšení, musíme si talíř naplnit sami.

To, po čem toužíte, touží také po vás.

Vaší povinností je být; a ne být tímto nebo tamtím.

Je-li tvá mysl v klidu, budeš šťastný, ať se děje cokoliv. Je-li tvá mysl neklidná, nebudeš šťastný, ať se děje cokoliv.

Jestliže to nenacházíš v sobě, kam pro to půjdeš?

Ovšem být člověkem znamená být v některých ohledech zranitelný, nedokonalý, potřebný, závislý, slabý a někdy dokonce i hloupý.
Všichni musíme tuto část lidství přijmout – u sebe i u druhých.

Všechen život je ve skutečnosti vzájemně propojený. Všichni lidé jsou chyceni v síti vzájemnosti, ze které nelze uprchnout, společně oděni do jediného roucha osudu. Cokoli ovlivní jednoho přímo, ovlivní všechny nepřímo. Nikdy nemohu být tím, kým mám být já, dokud ty nebudeš tím, kým máš být ty, a ty nikdy nebudeš tím, kým máš být ty, dokud já nebudu tím, kým mám být já. Toto je vzájemně provázaná struktura reality.

Nesmíme zapomínat, že jen málokteří lidé jsou umělci života a že navíc umění žít je nejvznešenějším a nejvzácnějším ze všech umění – vyprázdnit v kráse celý pohár, komu se to podaří?

Někteří lidé se sebou válčí, aniž si to uvědomují. Potlačujeme pocity, existenci nevítaných stavů mysli a odmítáme přijímat sebe sama takoví, jací jsme. Z toho vyplývají vnitřní konflikty, úzkost, deprese a strach. Se svou myslí je však možné se sblížit, spřátelit, naučit se k ní chovat laskavě a jemně a uvedenou situaci tak změnit.

Vytěsnění znamená, že necháváme napůl vědomě a nerozhodně věcem volný průběh, nebo že pohrdáme hrozny, které visí příliš vysoko, nebo že uhneme pohledem, abychom nemuseli čelit vlastním přáním.

Neuróza je vždy náhražka za legitimní utrpení…
Psychoneuróza je v pravém slova smyslu utrpení duše, která nenašla svůj smysl.

Když něco nejde podle představ lidí, svádějí vinu na Boha a neuvědomují si, že zhmotnění našeho světa je výsledkem našich snů a soustředění, nikoliv božích.

Být milován a milovat vyžaduje odvahu, odvahu přijmout jisté hodnoty jako věci nejvyššího zájmu – skočit a vsadit všechno na tyto hodnoty.

Co je důležitější:
sláva, nebo vyrovnanost?
Co je cennější:
peníze, nebo pocit štěstí?
Co je ničivější:
úspěch, nebo nezdar?

Ovládat druhé je síla;
ovládat sebe sama je skutečná moc.

Když budeš spokojen, že jsi prostě sám sebou,
a nebudeš se srovnávat ani soutěžit, všichni tě budou mít v úctě.